Zahájil jsem řízení podle starých pravidel, oddlužím se, i když neuhradím 30% svých závazků?

V naší v praxi se často setkáváme s dotazem, zda je možné aplikovat nová pravidla pro oddlužení na řízení zahájená podle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen „insolvenční zákon“), ve znění účinném do 31. 05. 2019, tedy podle úpravy před velkou novelou insolvenčního zákona.

Nejčastější dotaz klientů přitom zní: Musím splnit povinnost uhradit 30% svých závazků, když jsem zahájil řízení před novelou insolvenčního zákona?

Připravili jsme tedy pro Vás podrobný rozbor, když odpověď Vám dáme na konci článku.

V souvislosti s novelou insolvenčního zákona č. 31/2019 Sb. (dále jen „novela“), která nabyla účinnosti 01. 06. 2019, došlo k mnohým méně či více významným změnám týkajících se do té doby běžně používaných pravidel pro oddlužení. Prostřednictvím zmíněné novely bylo umožněno využít institut oddlužení i osobám, které by jinak podmínky oddlužení dle insolvenčního zákona, ve znění účinném do 31. 05. 2019 nesplnily.

Jednou z nejvýznamnějších změn, které novela insolvenčního zákona přinesla, je pak stanovení tří nových modelů, přičemž splní-li dlužník některý z nich, je možné hovořit o splnění podmínek oddlužení.

Dle insolvenčního zákona, ve znění účinném do 31. 05. 2019, byl institut oddlužení přístupný pouze osobám, které prokázaly, že v následujících 5 letech budou schopny splatit minimálně 30% pohledávek nezajištěných věřitelů. Tuto skutečnost mohly osoby prokázat tím, že disponovaly buď příjmem, nebo majetkem v odpovídající hodnotě.

Tento model byl však s účinností zmíněné novely zrušen a nahrazen pro dlužníky dostupnějšími modely splnění oddlužení. První model počítá s tím, že dlužník splnil podmínky oddlužení, splatil-li za dobu trvání insolvenčního řízení pohledávky nezajištěných věřitelů v plné výši.

Druhý model předpokládá, že do 3 let od chválení oddlužení dlužník splatí alespoň 60% pohledávek zajištěných věřitelů. Tento model je ze všech tří modelů tím nejrychlejším, avšak s sebou nese i vyšší riziko, že nesplní-li dlužník včas podmínky, soud jej od zbývajících pohledávek neosvobodí.

Poslední model je nejméně striktní a představuje pro dlužníka nejmenší riziko, neboť předpokládá, že po dobu 5 let od chválení oddlužení nebylo dlužníkovi oddlužení zrušeno a dlužník neporušil svou povinnost vynaložit veškeré úsilí, které po něm bylo možné spravedlivě požadovat, k plnému uspokojení pohledávek svých věřitelů. K tomuto modelu však insolvenční zákon stanoví ještě vyvratitelnou domněnku, že tuto svou povinnost dlužník neporušil, pokud za dobu 5 let od schválení oddlužení splatil nezajištěným věřitelům alespoň 30% jejich pohledávek. Třetí model nepředpokládá, že dlužník musí splatit alespoň 30% pohledávek nezajištěných věřitelů, jako tomu bylo do účinnosti zmíněné novely, ale stanoví, že splatí-li dlužník alespoň 30% pohledávek nezajištěných věřitelů, soud bude mít jeho povinnost vynaložit veškeré úsilí, které lze po něm spravedlivě požadovat, za splněnou a jeho úsilí a poctivost dále zkoumat nebude. V opačném případě, nesplatí-li dlužník v průběhu 5 let od schválení oddlužení alespoň 30% pohledávek nezajištěných věřitelů, soud bude jeho úsilí a poctivost zkoumat. Soud pak může dojít k závěru, že i přesto, že se dlužníkovi nepodařilo splnit podmínky a splatit alespoň 30% pohledávek nezajištěných věřitelů v průběhu 5 let, vynaložil veškeré úsilí, které lze po něm spravedlivě požadovat, k plnému uspokojení pohledávek věřitelů, a tím tedy splnil podmínky oddlužení.

Novela insolvenčního zákona však zavedla ještě jeden specifický model, který se týká zejména dlužníků, kteří jsou zároveň starobními důchodci nebo invalidními osobami. Ke stanovení tohoto specifického modelu vedly často slabé sociální podmínky těchto osob, kdy tyto osoby ale mají zájem na splacení alespoň části pohledávek věřitelů. Tento model předpokládá, že jsou splněny podmínky oddlužení i v případě, kdy dlužníkovi vznikl nárok na starobní důchod před schválením oddlužení a tento nárok trval po celou dobu schváleného oddlužení nebo je-li dlužník invalidní osobou ve druhém nebo třetím stupni, jestliže oddlužení nebylo zrušeno po dobu 3 let od schválení oddlužení. Jinými slovy se jedná o situace, kdy dlužník sice nesplatí alespoň 30% pohledávek věřitelů, ale i přesto budou podmínky oddlužení splněny a po uplynutí 3 let od schválení oddlužení bude dlužník od zbývajících pohledávek osvobozen.

K otázce, zda je možné aplikovat tato nová pravidla, na řízení zahájená před účinností novely, je třeba říci, že to možné není, neboť v insolvenčních řízeních, která byla zahájena a v nichž bylo vydáno rozhodnutí o úpadku dlužníka do 31. 05. 2019, se postupuje dle insolvenčního zákona, ve znění účinném do 31. 05. 2019. Nutno zdůraznit, že není rozhodující, kdy bylo insolvenční řízení zahájeno, ale rozhodujícím momentem je zde vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka. Zjednodušeně řečeno, bylo-li rozhodnutí o úpadku vydáno do 31. 05. 2019, postupuje se dle insolvenčního zákona, ve znění účinném k tomuto datu, avšak bylo-li rozhodnutí o úpadku vydáno po 31. 05. 2019, postupuje se dle insolvenčního zákona, ve znění účinném od 01. 06. 2019.